Cyklovýprava 2006

Dnes, 30.04.2006 jsem se sešli abychom se zůčastnili cyklovýpravy i s rodiči. Jen tak mimichodem, rodič nedorazil ani jeden ale to nezměnilo nic na tom, že jsem si to užili. Vyjeli jsme okolo 9:30 směrem na Bílou horu, kde jsme museli opustit Áju, protože stav jejího bicyklu nebyl nejlepší. Nyní nás bylo už jen 8, ale i to jo hezké číslo. Lehkým obloukem jsme se zastavili u Druztovského dubu a už už jsme zase uháněli k Drahotínskému rybníku. Trochu jsme se posilnili, shlédli jsme trávicí soustavu leklé ryby poplavávající na hladině a rozjeli se do temného lesa. Naštěstí jsem měli sebou Sopa a ten nás bezpečně dostal tam, kam chtěl…. Menší kličkování, závody na štěrku, louže plný bláta a skvělá nálada… Kilometry ubíhaly a my jsme Dolany a Kostelec projeli jako nic. A ani jsme se nenadály a už jsme sjížděli z kopce přímo k převozu v Darové. Cestou se hodila i pěkná držka ale to už jsme byli na převozu a kochali se krásnou Berounkou. Na louce jsme ještě chvíli posvačili a hurá za indiány. Cestou jsme teda ještě mimo jiné potkali velké golfové hřiště, kde jsme dostali pár rad, vyzjistili pár informací a dále něco cosi podobného dobře promakaného lanového centra ale přecejenom to bylo něco zcela jiného. (Kdyby jste se někdo ztácel, tak jedeme stále po červené.) Á sakra, další kopec, když jsme dorazili do půlky převelikého krpálu, který se asi jako jeden z mála nedal vyjet, zastavili jsme se a šli pěšky hledat zbytek. Když jsem se vrátili, odehrálo se před námi velmi skvělé, na vysoké urovni postavené zajetí rukojmého. Celý tento děj byl sic krátky ale za to až do konce velmi napínavý. Prostě každý si tu našel tu svou. Poté nás bratr Jája poslal zpátky z kopce ale to byla poměrně veliká blbost a chyba, jelikož jsem museli zase nahoru. Pak už jenom potichoučku lesem, po mýtinách, loučkách, pasekách, kolem vody, po silnici a polní cestě tam, kam jsme se těšili ze všeho skoro nejvíc. Koupaliště! Musím říct, že bylo sice teplo ale spadnou do vody z klouzačky a vzláště nedobrovolně se nám opravdu nechtělo a tak jsme hrátek zanechali a vrhli se na obdivování kravína. I zde si každý doslova našel to svoje. A je to tu zas, kopec ale tentokrát víme, že za kopcem je kopec z kopce a ten nás zavede až přímo do našeho zaslouženého cíle. Celkově a zároveň já osobně bych řekla, že výprava byla zdařená velmi a že doufám že příští rok by mohlo být alespoň 2x tolik rodičů…:)


Bára