…toho dne bylo velmi nejasné, jak bude celá akce probíhat. Informace byly velmi tajné, o ničem se nesmělo mluvit. Sraz byl u kluboven, sebou věc, která bude moci být na akci zanechána. Jenže u kluboven nikdo nebyl, pouze text a tak jsme se vydali tam, kde nejbližší vlak křižuje cestu. A tam byl on, muž, v plášti, s vousy, starý a moudrý. A pokud naše cesta měla mít správný směr, musel být splněn jeho karetní úkol. Čarodějovy ruce byly hbité, však naše oči bystřejší a prokoukli jsme jeho lest. Cesta pokračující mezi kopci byla zajímavá, neboť jsme na ní potkali další osobu. Odvážnou, sebevědomou, s ohněm v ústech. Však Hraničářovy sirkové hlavolamy byly krapet zapeklitější a my ho museli podplatit svačinou, aby nám řekl, kudy jít. Ono totiž v jedné ruce sirku vyndat z krabičky, škrtnout s ní a zapálit další sirku na vrchu, je dost těžké. Mlha už se z údolí rozplynula, když jsme došli ke třetímu člověku. Byla to žena, odrbaná, trochu flink, ale vychytralá. Úkol, který nám dala, byl těžký. Rozvázat provázky mezi dvojicemi se podařilo pouze jedné dvojici, problém byl však v tom, že zapomněla, jak přišla k vyřešení:) Ale po pár desítkách minut jsme to zvládli. Naše výprava byla kompletní, 6+1 agentů a 3 průvodci. Následovali asi 2 hodinky po cestičkách a zatáčkách, než jsme se dostali na nejhlavnější ceremoniál. Zde na nás čekali naši průvodci. Tvářili se vážně, seděli u ohně a vybídli k tomu i nás. Zde jsme se dozvěděli vlastně celý důvod této tajné mise. Od teď totiž začneme plnit stezky, které nám bude každý závidět. Budeme je plnit srdcem i s rozumem, ale hlavně: NA 100%! A na důkaz toho, každý slavnostně zanechal na místě svou obětní věc, která byla vypuštěna do atmosféry. Následně každý dostal svou knížku, sakumprásk (hru) a vyslechl si, co má doma splnit: vybrat si svou postavu – Čaroděje, Čarodějku, Hraničáře, Hraničářku, takže teď už víte, kdo a proč provázel celou výpravu. Tak a je to venku. Teď už všechno víte. Mise už není tajná, ale to nevadí. Pro ty z vás, kteří tam nebyli a nevíte, kde jsme byli, nevadí. Důležité je, že se nám výprava moc líbila. A že jsme hrdí na to, kdo jsme a co teď plníme.
Bára
33. oddíl ŠípSkautský oddíl z Plzně - Doubravky