Plavební výprava

Dámy a pánově, chlapci a děvčata. Zápis této nad míru vyvedené výpravy bude tak trochu netradiční. Čtenář totiž nahlédne takříkajíc pod pokličku a dozví se nejen o průběhu našeho podniku, ale také něco málo z jeho příprav. Původní teoretický plán byl velmi prostý. Vystoupit z vlaku na pňovanském nádraží, krátkou, nenáročnou, leč zajímavou a poučnou procházkou dovést členy výletu až ke břehu vodní nádrže Hracholusky, zde vyčkat příjezdu parníku, jím se přesunout dál a na závěr opět krátkou, nenáročnou procházkou dorazit k jedné z nádražních budov, stojících vedle kolejí hlavní železniční trati Plzeň-Cheb. K velké radosti organizátorů akce, tj. Masi s Jájou, se tento plán nedal uskutečnit bez překonání vodního toku. Krátká, nenáročná procházka a nástupní místo parníku se totiž nalézaly každý na jiném břehu. Proto brzy ráno musel vyrazit realizační dříčtým, který dopravil stařičkou kanoi na butovský břeh přehrady a automobil, pádla, vesty a sebe na již zmiňované pňovanské nádraží. Zde vlastně výprava odstartovala. Všechno potřebné vybavení bylo rovnoměrně rozvrstveno a rozdáno našim nosičům. Nic tedy nebránilo vyrazit příjemným vycházkovým tempem směr Beraní dvůr. Po prvním kilometru se začalo probouzet z mlhavého spánku i slunce a dalo tak vzniknout krásnému baboletnímu dni. První svačinka na sebe nenechala dlouho čekat, a tak s výhledem na statek Beraní dvůr jsme ulehli v borovém lese a započal se bohatý hodokvas. Tento netrval závratně dlouho, neboť jedenáctá hodina dopolední vybízí spíše k menšímu posilnění. Cesta dále přes Flašku a železniční stanici Sulislav ubíhala pokojně a rychle. Nebýt jednoho ztraceného a naštěstí i znovu nalezeného mobilního telefonu, proběhla by takřka bez problémů. Včas jsme tedy dorazili na Butov, kde nás, lépe řečeno mě, čekal náročný úkol. Dostat všechny bratry a sestry na druhý břeh poměrně široké přehrady. Nebojácně jsem nasedl, chopil se pádla a několik desítek minut si hrál na převozníka. Přepluli jsme všichni, dokonce i suchou nohou, i když nezastírám, že mnohdy bylo na mále (samozřejmě ne vinou převozníka). Během plavení přistál na břehu záchranářský vrtulník, aby celou akci pozoroval a jistil, jak se dnes říká monitoroval. Když ale viděl, jak hravě jsme si s živlem poradili, odletěl bez práce pryč. Poté, co se naši skauti, skautky, vlčata a světlušky na souši opět sešikovali, vzali stečí místní bufet s nanuky a cukrovinkami. Ve chvíli, kdy byl bufet zcela vydrancován, jsme se přesunuli na parník.


Jája