Predpoved pocasi neslibovala nic pekneho – prehanky a zima, ale nastesti se odbornici netrefili. Uz cestou na nadrazi obcas prosvitalo slunicko a tak se nas seslo oproti minule vic – 14. Uspesne jsme se dopravili do Stribra s jiz nacvicenym prestupovanim v Kozolupech z minule vypravy kvuli vyluce. V useku Kozolupy – Stribro se opravuje trat a jak jsme se presvedcili chybeji zatim nektere mosty a dokonce i koleje. Cestou z nadrazi ve Stribre jsme se na kratky moment pridali k jakemusi divadelnimu souboru a ti nas omylem pokladali za konkurnci 🙂 Po prohlidce namesti a umele lezecke steny jsme se vratili dolu k rece a prihlasili se k prohlidce stribrskeho hornickeho muzea. Provazejici byvali hornici nas poutave provedli dulnimi chodbami, ukazali nam zatopene casti dolu a i keltske zebriky, ktere v zatopenem dole preckali staleti prakticky bez uhony. Tamniho permonika Mause jsme sice potkali jen v sadrove forme, ale i tak jsme se mu rozhodli po vypleneni hornickych suvenyru muzea postavit v lese domecky z mechu a kapradi. Po obede na bunkru z 2. svetove valky jsme pokracovali dale po pravem brehu reky. Zahrali jsme si nekolik mensich her jako zdolani vrchu na cas, lov pismenek, trpasliky a obry, oblibenou trojnozku i minitrojnozku v korinkove podani. Bezpochyby nejdobrodruznejsi byla „hra na schovavanou“ s Vasikem, ale i tu jsme nakonec uspesne dohrali do vitezneho konce 😉 Cestou zpatky jsme opet potkali navracejici se divadelni spolek, kteri ovsem nemeli ani zdaleka tak pekne zablacene boty jako my a v autobusu jsme s nima broukali zname pisnicky za doprovodu jejich kytaristy. V 18 hodin jsme dorazili zpatky k hutnikovi a rozprchli se domu.
Vlk
33. oddíl ŠípSkautský oddíl z Plzně - Doubravky