Mrazivé sobotní ráno uvítalo 4 mladší a 10 starších členů letošní jarní výpravy. Vlakem, autobusem a lokálkou jsme vyrazili pozdravit náš osvědčený cíl výpravy – hrad Gutštejn. Ve stanici Strahov vystřídalo drncání pražců čvachtání bahna pod našimi podrážkami. Sluneční paprsky postupně rozpouštěly zbytky jinovatky na trávě a také stíny noci na našich rozespalých tvářích. Po třičtvrtěhodince cesty jsme dospěli k tajemné zřícenině, která však po našem důkladném průzkumu ztrácela tajemství jedno po druhém. Po brzkém obědě v jedenáct hodin jsme vyrazili do blízkého lesíka nasytit naše hravé povahy. Po rozjezdové obměně „škatulat“ jsme se naladili na drsnější notu a na pěkném srázu jsme se snažil svrhnout „hradního pána“ tak bojovně, že mnoho z nás předvedlo gymnastické číslo v podání kotoulů až dolů. Po tomto efektním představení nezůstalo jedno oko suché a jeden člověk čistý. Po krátkém přesunu jsme na louce mezi kravími výběhy vyzkoušeli hru pro karieristy – „na krále“ a zbytek sil vyčerpali při fotbalovém zápase. S krví rozprouděnou předešlými hříčkami a se sluncem v zádech jsme vyrazili na vlak do Konstantinových lázní. Cestou jsme si stihli prohlédnout starý lom a ještě překonat záludnou „strž“ a vyšplhat se na hradiště. Ten výhled ale za tu námahu zajisté stál. Ve městě jsme pak ochutnali léčivý (ale dost odporný) Prusíkův pramen a pak nám již nezbývalo nic než čekat, kdy nás vláčky odvezou do říše snů.
Krasty