Výprava na Pulinku

Výprava na Paulinku Už v pátek odpoledne jsme nasedli do vlaku, a ten se s námi vydal na cestu. Jelikož byl lidmi nacpán k prasknutí, strávili jsme celou cestu v uličce. Když jsme přijeli do Sušice, už se stmívalo, ale my stále měli dost energie na to, abychom si na nádraží trochu zablbli. Zanedlouho k nám přikodrcal Šedý vlk (autobus) ze kterého jsme vystoupili kousek před Rejštejnem. Batohy jsme hodili na záda a vydali se na Paulinku. Kvůli tmě, která už začala být pořádná, jsme byli rádi, že jsme vůbec došli. Když jsme dorazili k cíli, zatopili jsme v kamnech, dali si dlabenec a šli si lehnout. Už se nám pomalu začínala klížit víčka, ale najednou k nám vtrhli Perla se Šutrem, začali nám budit a oznámili nám, že během deseti minut si máme všechno sbalit a vyjít před chatu. Mysleli jsme, že jen chtějí vědět, jestli si během tak krátké doby stihneme zabalit. Ale ouha! Běželi jsme na Čeňkovu pilu a ti dva nás celou cestu popoháněli a starali se, aby naše tempo bylo co možná nejrychlejší. My ale nezvládaly tempo, které nasadili kluci, a díky tomu jsme se rozdělili na dvě skupiny. První tvořili Míla s Mikešem a Perlou, a druhou my holky se Šutrem, který zůstal s námi a povzbuzoval nás. Po nějaké době jsme uviděli hlouček lidí, který tvořili naši roveři a kluci z první skupiny. Doběhli jsme s jazyky na vestách a úlevně shodili batohy. Tam nám byla oznámena pravidla akce. Základní a zároveň nejdůležitější bylo – jste tým, hrajete společně. Potom nás zas hnali zpátky do chaty. Druhý den ráno byla povinná rozcvička, ze které se nikdo z nás nevykroutil. Následovala snídaně a po nedlouhé době jsme vyrazili na výlet za Vydrýskem, kterého jsme nakonec bohužel neviděli, a na Pannu, z níž byl opravdu krásný výhled. Nakonec nám to zabralo skoro celý den. Když jsme se vrátili, měli jsme ohromný hlad a tak jsme se vrhli na jídlo jako včely na med. Po večeři jsme šli brzy spát, protože jsme byli neskutečně unavení. V neděli následoval další výlet, tentokrát na Dračí skály, kde jsme se snažili najít takzvanou Rybí ploutev. Úkol se zdařil a my ji mohli obdivovat, je opravdu pěkná. Po návratu nás čekala další hra, tentokrát „Stání na prkně“. Vyhrál Mikeš, což znamenalo, že mohl jít jako první do místnosti s jídlem, která měla být odměnou za to, že jsme vydrželi celý tenhle víkend. Poté, co jsme se nabaštili do sytosti, jsme si sbalili a vydali se na cestu k autobusu, který nás odvezl na nádraží. Nasedli jsme do vlaku a v Plzni nás už všichni očekávali. Výprava byla povedená.


Hurvínek