Na Bábovku s bábovkou!

Členové naší expedice se sešli v ranních hodinách dne 28.září léta páně 2007 na hlavním vlakovém nádraží. Ještě na tomto místě jsme se spočetli a zjistili, že naše expedice čítá neuvěřitelných 34 dobrodruhů. Nejprve jsme si libovali jaké je pěkné počasí, ale jen jsme vstoupili do našeho vagónu začalo pršet. Čím víc jsme se blížili k naší výstupní stanici, tím silněji bubnovali kapky na okna vlaku. Začali jsme tušit, že zdolat Bábovku nebude jednoduché. Avšak my jsme se nezalekli. Schováni pod nepromokavými plášti jsme počali stoupat. Naši horští vůdci – ti nejzkušenější z nás, nás rozdělili do čtyř menších expedic. Abychom v sobě podpořili bojového ducha a procvičili naši rychlost a bystrost, zahráli jsme si jednu hru. Za chvíli začal být svah stále strmější, a tak jsme se museli ve svých jednotlivých expedicích uvázat na lano a ve výstupu pokračovat takto. Cesta nebyla jednoduchá a počasí se stále zhoršovalo. Všichni jsme měli úplně zkřehlé prsty. A pak se před námi objevil úplný vrcholek samotné Bábovky. S velikým jásotem jsme zde stanuli. Náš úspěch jsme oslavili další hrou a naši horští vůdcové zde rozbili tábor.V něm jsme ze svých ruksaků vyndali jedinečné bábovky. Některé byly kakaové, jiné s mandlemi, některé s krémem, ale každopádně všechny byly výborné, protože chutnali po vítězství. Avšak počasí se stále zhoršovalo a nám byla stále větší a větší zima. Rozhodli jsme se tedy rychle sbalit tábor a opatrně sestoupat dolů do údolí. Tam si pro nás za chvíli přijel vlak, ve kterém s úlevou sundali své mokré pláště a s chutí si nalili horký čaj. Naši horští vůdcové mezitím podali zprávu do našeho města, že vše proběhlo bez komplikací a že se navracíme v plném počtu. A tak když jsme dorazili do našeho rodného městečka byli jsme radostně přivítáni našimi rodinami.


Anča