Sešli jsme se v nevelkém počtu u polikliniky v Doubravce. Třicítkou a posléze i jednapadesátkou (která nám téměř ujela) jsme se dostali do Starého Plzence, kde jsme také poprvé spatřili náš cíl – RADYNI. Toto slovo se stalo některým osudným (viď Bejku) protože nedlouho po výstupu z autobusu jsme začali hrát (pro výpravy na Radyni již tradiční) hru se sirkami (bylo nám zakázáno používat slova Radyně, zima, nohy a hlad). Cestu nahoru jsme si zpestřili některými zimními radovánkami, jako je například ringo … 🙂 Nahoře nás čekalo několik překvapení, jako například zavřená zřícenina, kterou jsme důkladně obešli. Cestou do Černic se někteří stihli proběhnout, někteří vyválet ve sněhu a někteří dokonce stihli i obě věci najednou. Po nezbytném prozkoumání lávky přes dálnici, jakožto i po nedlouhém mávání na projíždějící auta z již zmiňované lávky jsme nastoupili do trolejbusu číslo třináct, který nás v relativním poklidu dovezl až na Doubravku, kde jsme se pokojně rozešli do svých domovů … Autorem fotek jest Šutr
Pompo
33. oddíl ŠípSkautský oddíl z Plzně - Doubravky