Expedice Slovinsko

naši cestu do Slovinska a ani jeden by nebyl přesný snad jen dohromady by mohli poskládat mozaiku vystihující všechny stránky této akce. Výlet mi přijde na mysl, když si vzpomenu na balení a na stravu, která se až na výjimky skládala z čínských polívek(10 – 12), 3 – 5 l ovesných vloček, nuteli, musli, tyčinek, soji a občas chleba. Styl jízdy, respektive dopravy, pak zcela podléhal zákonům wandrování. Po té co jsme zjistili, že vlaky jsou drahé, auto nemáme, na koni neumíme, lodě tam nejezdí, pěšky to trvá dlouho, vzducholoděmi se už nelítá, raketoplán nám nepůjčí, bicyklu se bojíme a letadla nás uráží jsme dospěli k překvapivému závěru, že budeme stopovat. A světe div se. Nechytli jsme ani jednoho pedofilního neheterosexuála, který by nás stejně vysadil, až by zjistil kolik nám je let. Ale zato nás brali samí cestovatelé, umělci, příslušníci kulturních a inteligenčních elit svých národů, emancipované holky (taky hezký – poznámka autora) a nebo prostě jen hodný lidi. A cesta trvala, s mezipřespáním v Rakousku u benzínky, den a půl. Tam i zpět od moře. Dalších sedm dní v Julských Alpách pak bylo ryze expedičních. Dlouhé a namáhavé výstupy, sestupy a k tomu dlouhé a namáhavé pochody mezi nimi. Ale za ty výhledy do údolí, ze srázů, vrcholů či prostě jenom pobyt v krajině která se občas chovala jako v pekle, ale vypadala jako ráji to stálo. A navíc průzračná a i na poměry celkem teplá jezera. No posuďte sami na fotkách. A „dobyli“ jsme vše, co jsme mohli – Triglav 2884m.nm., Škrlatici 2740m.n.m, Krn …a spoustu jiných. Klukovinu to připomínalo, když jsme zjistili, že naše stany dokonale propouští vodu a jako třešnička na dortu po noci v po kotníky ve vodě se přidal ranní mráz a dokonce padal i sníh. Ještě že nemohou vyprávět omrzlé uši. Taky noční výlet pro vodu přes suťovitě, kam padali kameny – týden před námi Julské Alpy navštívilo zemětřesení – 4,5 Richtra patřil k těm věcem, které bych příště i vynechal. Ale zkušenostmi se člověk učí a hlavně se nic nikomu nestalo. Poslední den u moře byl pak tím jediným, co si většinová společnost představí pod pojmem odpočinek či dovolená. Moře, vinný střik, pláže, slunce. A to nemluvě o historickém městečku Pirani, kde jsme zašli na hochnobl večeři do pizzerie, o půlnoci si dali fotbalový zapás na náměstí a usnuli s vlnobitím za zády a hvězdnou oblohou nad hlavou. 


Delík