Přestože nebyla příznivá předpověd počasí, někteří z nás vyrazili na výpravu již v pátek odpoledne. Autobusem, ve kterém Mech bohužel zapomněl kytaru, jsme se dostali do Dolní (nebo Horní?) Bělé, odkud jsme pokračovali přes pole, louky a lesy přibližným směrem na Klenovice, abychom se večer utábořili v krásném polomu a ještě před usnutím stihli uspořádat procházku s petrolejkou a výbornou ananasovou párty. Brzy ráno jsme posnídali pod padajícími větvemi a vyrazili na další pochod, až jsme dorazili k malebnému rybníku vedle malebného kamenolomu. Pak jsme se chvíli brodili podél potoka, sápali se po polomu, až jsme došli ke srubu, kde už nás čekal zbytek oddílu. Po (opravdu) malém obědě jsme vyšli na skalky, kde jsme se sice všichni zamazali od červené barvy, ale skvělý pocit z lezení stál za to. Když se všichni nabažili, pokračovali jsme opět kolem mlýna u rybníka (hádejte, kdo na chvíli zvedl stavidlo) na loučku, kde jsme si zahráli několik seznamovacích a „kontaktních her.“ Potom jsme se rozdělili na dvě skupiny podle zdatnosti… a vraceli jsme se do srubu každý jinou cestou (třeba kolem perníkové chaloupky, kde se hraje minigolf a kde žijí velmi zábavní lidé – no nezní to jako pohádka?). Po dlouhém hledání za námi přijeli i Delík, Majda a Jája (ten dokonce hrdinně na kole). Večer jsme si ustlali ve srubu, kolem ohně nebo někde poblíž a usnuli jako nemluvňátka. Po probuzení a jídle jsme si v lesíku zahráli hru „obličeje,“ při které jsme s přírodních materiálů měli vyobrazit hlavu někoho z oddílu :-). To se moc povedlo, lépe než stopovačka, ale zato jsme si ještě zalezli na provazové lávce. Ale to už se ozval hlad a my jsme se šli naobědvat, uklidit srub a vyrazit (dříve či později) zpět na autobus. No, myslím že můžu za každého napsat, že jsme si výpravu užili a odvezli jsme si z ní mnoho nových a nevšedních zážitků…
Krasty