Jednodenní výprava směr Klatovy

Již ve vlaku jsme vedli boj o to, zda půjdeme delší, nebo kratší trasu. Nakonec jsme se k Hurvínkově smutku nechali uplatit oplatkou a vydali jsme se na „jednodušší cestu.“ Hned na první louce jsme si zahráli hru „transportér“ a pokračovali jsme na první hrad. Od něj jsme skrz bažiny, vodu, bláto atd. došli k vesnici, kde chovali i hlídacího osla. Odtud jsme za doprovodu „Ančiných pomyslných bubnů a kytary“ pokračovali na „ další hrad,“ který jsme nikde nenašli, ale zato jsme objevili místo s výhledem na kamenolom… Sešli jsme na loučku, kde jsme vyzkoušeli své znalosti ve vědomostní soutěži, a pak už jsme to měli kousek ke klatovskému industriálnímu a velmi rozmanitému předměstí. Po zběžné zastávce na náměstí jsme došli až do čajovny, oddávat se čajovému dýchánku, obdivovat krásu budovy a chuť vynikajících nápojů jako je masála, tropická bouře a dalších, které „vás zavedou do pralesa s tygry,“ nebo rovnou „do jiného prostoru a času…“ a samozřejmě také diskutovat o všech podstatných a mnohdy také nepodstatných problémech… Z čajovny se nám vůbec nechtělo, a proto jsme si později zkusili menší trénink na „běh maratónskoý.“ Nakonec však všechno dobře dopadlo a za chvíli už jsme se ve vlaku bavili o Jájově holi „valašce,“ o našich milých spolucestujících i o dalších vážných věcech. Přestože celý den nebyl moc velký pařák, výpravu jsme zakončili v Tescu vynikající zmrzlinou…


Krasty