Už dlouho jsme nikde nebyli, a tak jsme podnikli výpravu na jedno z našich starých známých a osvědčených míst – pískové vrchy u Krkavce. V malebné, architektonicky rozmanité čtvrti Košutka jsme vystoupili z autobusu a lesy, ve kterých jsme stále něco hledali – buď ostatní, nebo třeba studánku, jsme prošli až ke „střelnici,“ kde jsme načerpali energii, procvičili své střelecké schopnosti na vzduchové pistoli a zdolali Mechovu provazovou lávku. Následoval rychlý přesun na Krkavec a odtud borůvčím na všemi očekávané písky. Po řádné instruktáži o historii písků jsme „dobyli horu“ a od té doby už jsme jen všemožně hopsali, poskakovali a skákali všemi různými způsoby ze srázu do této sypké hmoty. Po vydatném obědě, okořeněném notnou dávkou zrnek písku, jsme si sáhli na dno fyzických sil při hře „na hradního,“ kdy jsme měli dobýt vrcholek bezmála čtyřicet metrů vysokého a hrozně strmého „pískoviště.“ Poslední kapku nám dodala desetiminutová honička za Mechem, Delíkem a Hurvínkem. Pak jsme vytvořili nápis z kamínků, vysypali boty a sestoupili do údolí. Cestu jsme si zkrátili hrami a bláznivými nápady, podívali jsme se po letech opět na kolomaznou pec, chvíli jsme pozorovali dálkově ovládaný model lodi a od Kameňáku jsme se vraceli z naší nezapomenutelné písečné bouře domů…
Krasty
33. oddíl ŠípSkautský oddíl z Plzně - Doubravky