Letošní memoriál byl pro nás velkou výzvou. (Mech ať mi odpustí, teď se sem to slovo opravdu hodilo) První naší ambicí bylo vydělat si na horolezecký sedák na tábor. To se nám prodejem francouzských palačinek, pařížských horkých psů=párků v rohlíku, provensálských jablek a australských vrčítek buštel s přehledem zdařilo. Naším jediným neúspěchem byl pokus o citronádu ála Bordeaux, která, jak nám bylo řečeno, chutnala jako sladko-kyselý nálev na okurky, a proto jsme ji raději stáhly z prodeje (asi neznáme tu tajnou recepturu, která se v některých rodinách dědí po generace z otce na syna) Také jsme více než kdy jindy věřili, že se nám letos podaří zvítězit. Zřejmě nás historie skautingu, zdravověda, mapové značky, rostliny, stavba přístřešku, šplh, měření výšky, kimovka a přišívání knoflíků natolik zaskočili, že jsme získali dvě čtvrtá místa (vlčata a skautky), jedno poslední a jedno třetí (skauti). Chybí už opravdu jen krůčky, tak snad příště a já s Jájou budeme trénovat vztyčování vlajky…
Krasty
33. oddíl ŠípSkautský oddíl z Plzně - Doubravky