„Srazili“ jsme se v 7:40, tradičně u pana Hutníka. Zkontrolovali jsme pevnost gumy u plavek a nastoupili do vlaku, který nás neuvěřitelnou rychlostí dovezli do Horažďovic. Tam jsme přesedlali na lokálku, přece jenom krotší (krotčí?) dopravní prostředek, která nás dopravila na zastávku „Horažďovice předměstí“. Přestože jsme nebyli ve městě na výpravě poprvé, měli jsme orientací trochu problémy. Pak jsme se se Soptíkovou vydatnou pomocí a metodou omylu a omylu dostali k bazénu. Po zakoupení platné „plavenky“ a ošálení turniketu se někteří odvážlivci osprchovali, a spolu s námi se dostali do bazénu. Tam jsme ve vlnobití počkali na spuštění tobogánu, kde jsme prováděli všechny možné i nemožné činnosti. Ve studené vodě se nám ale přestávalo líbit, a tak jsme trávili stále více a více času v teplé perličkové lázni. Cestou zpátky jsme si zahráli několik her a stavili jsme se (mimo jiné) v cukrárně a ve starobylém domě s výklenkem za železnými vraty a komín za bytelnými dvířky. To bylo něco pro Sopa!!! Bratránka zavřel do klece a mě do komína. Když se k uším užaslého Dana dostalo moje zoufalé kopání, slitoval se a otevřel. Za tuto laskavost jsem ho odměnil laskavým pohlazením rukou od sazí. Pak jsme se vrátili na nádraží a za chvilku jsme slyšel hvizd brzd vlaku.
Krasty
33. oddíl ŠípSkautský oddíl z Plzně - Doubravky