Sázíme stromy na tábořišti

Když jsme na jaře (jak ukazují i naše starší fotký) museli s těžkým srdcem pokácet několik rizikových stromů, v listopadu jsme na to navázali a vyrazili na tábořiště vysadit nové.

Vystoupili jsme v Životicích a vyrazili na známou cestu k našemu tábořišti. Hned po příchodu jsme rozdělali oheň, abychom se zahřáli, a rovnou se pustili do práce. Nejdřív jsme si v klidu rozvrhli, kam který stromek padne, a pak už to šlo ráz na ráz. Vykopat díru, usadit sazenici, zahrnout hlínou, nasadit ochranné pletivo, zatlouct tři kůly a celé to pevně provázat a zpevnit, aby mladé stromečky ustály každou vichřici. Už teď se nemůžeme dočkat, až je v příštích letech na táboře uvidíme zase o kousek větší.

S blížícím se večerem jsme tábořiště opustili a přesunuli se do Budislavic. Tam na nás už čekala Maruška s vytopeným sálem, kde to hned ožilo – hrály se deskové hry, vytáhla se kytara.

Neděle se pak nesla v poklidném duchu. Po sbalení věcí a úklidu jsme vyrazili na procházku k vypuštěnému rybníku, kde jsme si dali pořádnou hru. Pak už zbývalo jen vyrazit na vlak a s dobrou náladou se vrátit domů.

Dejv