Sobotní pomerančový výprava začala srazem na vlakovém nádraží. Největším a taky nejmilejším překvapením byl počet účastníků, ke kterému ale nebylo lehké se dostat, právě z toho důvodu, že nás bylo tolik. Nakonec jsme se ale dopočítali a došli k číslu 31. Cesta vlakem proběhla rychle a bez komplikací. Hned v prvním parku ve Stodě jsme si dali seznamovací hru, při které jsme si stejně pořád ty jména pletli, ale během dne se to zlepšilo. Nováčci si začali pamatovat jména vedoucích a i my si zapamatovali jména nováčků. Po cestě k rozhledně Křížový vrch proběhlo pár her a děti si také usmyslely, že na vrch vynesou obrovskou větev, abychom měli dřevo na oheň. Větev donesly s elánem a hned jsme se pustili do opékání špekáčků, klobásek a buřtíků. Po třech skupinách jsme zdolali vrchol věže a užívali si výhled. Oběd slehl a my si mohli dát pořádnou hru na zahřátí, kdy se dva týmy přetahují v kruhu. Výhru získal tým co byl venku, ale i se všemi co byli předtím uvnitř, takže nakonec vlastně vyhráli úplně všichni. A co by byla pomerančový výprava bez pomerančů!? Každý jsme si vylosoval jméno někoho jiného na výpravě a úkolem bylo věnovat přivezený pomeranč dané osobě a to i s hezkým věnováním. Po cestě na vlak jsme tedy vymýšleli co napsat na slupku a pak hledali vylosovaného člověka. Dále následovala hra při které jsme si museli podávat pomeranč mezi nohama a co nejrychleji se přesunout s celým týmem za cílovou čáru. Ten rychlejší vyhrál čokoládu, ale přátelsky se rozdělili s druhou skupinou. Na nádraží jsme se poté dostali rychle a ani jsme dlouho nečekali a už jsme viděli přijíždějící vlak. Po cestě do Plzně polovina účastníků spala nebo si jen užívala houpání vlaku. Při výstupu na nás už čekali nedočkavé maminky a tatínkové. Výprava byla skvělá, všem se moc líbila a doufáme, že budou jen další další takové pěkné.
Nikča
33. oddíl ŠípSkautský oddíl z Plzně - Doubravky