V první řadě bych ráda poděkovala Bohdanovi a jeho tatínkovi za statečnost. Jako jediní se dostavili v osm hodin ráno na nádraží, stepovali tam s námi 15 minut a když jsme se shodli, že už skutečně nikdo nepřijde, tak se vydali zase domů. Bohdan tím naprosto jednoznačně vyhrál opici. Nám ostatním (bylo nás tam 6 vedoucích) to bylo dost líto, za nás i za Bohdana s tatínkem, ale i přes to jsme se vydali si trasu prošlápnout sami. Nakonec to byl moc pěkný výlet, cestou nám nasněžilo a my mysleli na to, jaké by to mohlo být s dětmi a jejich rodiči. Tak doufám, že příště to s tou účastí bude o moc lepší, protože takhle by to doopravdy nešlo. Nezapomínejte, že výpravy jsou taková příprava na tábor, při které si prověříme, kdo ten tábor zvládne a kdo ne!
Masi