Předpověď byla nekompromisní: déšť, přeháňky, déšť, přeháňky… jo, bylo jasný, že to nebude jednoduchý a že to není akce pro každýho, ale my jsme do toho šli a výsledek byl víc než parádní. To, že jsme se sešli na nádraží a jeli vlakem, je asi zbytečný psát, naším cílem prostě byl Park v Pottově úkolí v Mariánkách. Pod zataženým nebem vypadal dost smutně a opuštěně, jenže když jsme tam vtrhli my, vše se rázem změnilo. Každý z Jelenů (Kořínek, Pavel, Přemek a Martin) dostal na starost bandu menších a musel koukat, jestli se netopí či jestli je ostatní neostřelují pytli na stezce Robina Hooda. Vše bylo přeci jen dost mokré = dost kluzké. Nicméně opět se ukázalo, že v našem oddíle nejsou žádný bačkory. S naprostou elegrancí jsme zvládali nezkrotné kladiny, lana, prkýnka i pneumatiky. Jenže to nejlepší nakonec. Objevili jsme totiž i malou soustavu přehrad. Takže si to představte: „Všechny přehrady, zavřít!“ „Nene, změna, poslední zavřít, tu v pravo pustit…“ „Ne, neposlouchejte ho, až budou plný, tak zavřete tu nad tím!“ „3,2,1, Otevříííííííííít!!!“ „Nééé, teče mi do bot!“ a znovu: „Zavřít, otevřít, zavřít, …“ Opravdu jsme se skvěle vyřádili, nutno dodat, že však né každá bota zůstala suchá. A kdo přeci jen ještě suchý jakš – takš byl, ten to završil na skluzavce. Ta totiž končila prohlubní, kde byla samozřejmě voda. I přes to, že všichni tvrdili, že to sjedou po nohou, v prohlubni nakonci žádná voda nebyla;) Celí mokrý jsme výpravu završili cukrárnou, pravou mariánskolázeňskou oplatkou a pak už jen vyhlášení indiánských specialit, kterou vyhráli Šamani (Kořínek, Iwory, Milan, Marek). Mimochodem, ostatní skupiny(3) se všichni jsmenovali Apači:) Podtrženo sečteno: Počasí – děsný, Zážitky – suprový. Vřele tenhle výlet doporučujem každýmu, kdo rád objevuje, zkoumá, prolézá, a tak podobně. Mně osobně se park líbil moc, zvlášť pak minipřehrady, kde jsem si připadala jako 5i letá. A to je mi už 18…:)
Bára
33. oddíl ŠípSkautský oddíl z Plzně - Doubravky