Výprava pod stany

Výprava pod stany Většinou zápisy začínám větou: „Sešli jsme se v hojném počtu.“ To dnes ale neudělám. Na nádraží se nás sešlo sedm. Nechci říkat, že by to nebylo hezké číslo, ale bylo nás méně než většinou. Naskákali jsme do vlaku a vydali se na cestu. Čekal nás přestup a pak už jen pár kilometrů na místo určení. Stavění stanů nebylo nic lehkého, ale zvládli jsme to velice dobře. Batůžky jsme nechali na statku a vyrazili na obhlídku okolí. Po procházce jsme se vrátili na statek a byla vyhlášena hra o nejlepší půdorys tohoto místa, která se však vyhlašovala až další den. Nečekaně se z ničeho nic spustil déšť a tak jsme se s batohy přemístili do prázdné stodoly. Déšť jsme přečkali uvnitř a pak také ve stáji u koní. Ten den jsme si také odpracovali naše spaní zde na statku. Naší výpravu bych také mohla pojmenovat trochu jinak. Zážitek z té noci si budeme všichni dlouho pamatovat. Sedm statečných proti Pepině. Naše noc byla neklidná, divoké prase jménem Pepina nás vyhnalo z louky a my museli naše stany a vše ostatní přemístit do již zmíněné stodoly. Někteří z nás byli vyděšení, ale všichni jsme to zvládli a to je hlavní. Druhý den ráno jsme si sbalili věci a vydali se na Ovčí vrch a poté směrem k nádraží. Zastavili jsme se i v cukrárně a pak už jeli domů. Všichni si s sebou vezli hezké vzpomínky a Adélka i opičku, kterou získala za svou výdrž.


Nikča