Filmová výprava do Volyně

V sobotu jsme se (již tradičně) sešli na nádraží „u hutníka“. Když jsme koupili lístek, doběhl Kořínek, že mu ujel autobus. Tak jsme tedy ještě přikoupili lístek pro opozdilce a vyrazili do Strakonic, kde jsme přesedli na lokálku do Volyně. Ve Volyni na nás čekal jakýsi Pájín, který nás dovedl do klubovny, kde jsme spali. V klubovně jsme se najedli a pak vyrazili na vlak do Hoštic (proslavených sérií filmů Slunce seno a hrobem legendárního zpěváka Michala Tučného). Ovšem tak trochu neplánovaně jsme vystoupili až zastávku po Hošticích ( Strunkovice nad Volyňkou). Nakonec jsme za to byli rádi, protože jsme se prošli, porozhlédli po krásné krajině a zahráli mnoho her. Když jsme dorazili do Hoštic, prohlédli jsme si hrob již zmiňovaného zpěváka a také JZD, ve kterém se dnes nachází stodola „ČUNDRHILTON“. Protože byla celkem zima a měli jsme dost času, šli jsme do místní hospůdky vypít šálek teplého čaje. Poté jsme se odebrali na vlak, který nás dovezl do Volyně, kde jsme došli na klubovnu, najedli se, zalehli a usnuli. Druhý den jsme se najedli, napili a vyčkali příchodu již zmiňovaného Pájína, kterému jsme předali klíče. Po krátké pauze na místních prolejzačkách jsme se vlakem přesunuli do Strakonic a pak přišel na řadu vrchol naší výpravy – bazén. V bazénu jsme se vyřádili a někomu se dokonce povedl bobřík plavání – gratuluji, Pájo. Sotva jsme vylezli z bazénu a trochu vydechli, vydali jsme se do místní kavárny, kde si každý dal nějaký ten zákusek. Když jsme dojedli, vydali jsme se na místní náměstí, na kterém měl být zvonkový průvod, se kterým jsme se asi minuli, a tak jsme vzali útokem místní prolejzačky, na kterých se všichni vyřádili. Pak jsme se vydali zpět na nádraží a po chvilce řekli z okna vlaku Strakonicím „pa“ a odjeli do Plzně, kde jsme ukončili naši výpravu.


Milan