A je to tu zas. Tradiční výprava do Horažďovického bazénu nás ani letos neminula. Sešli jsme se, též tradičně, na hlavním nádraží u Hutníka a potom jsme nahopkali do vlaku, jenž nás měl dovézt na místo určení. Že to byla chyba jsme zjistili ve chvíli, kdy nám pan průvodčí kontroloval jízdenku. Oznámil nám totiž, že vlak, v němž sedíme, nás bohužel nedoveze do našeho vytouženého cíle, ale pouze do Nepomuka, kde jeho cesta končí. Utěšovali jsme se tím, že alespoň jedeme správným směrem. Nezbylo nám tedy nic jiného, než vystoupit v Nepomuku a počkat na lokálku do Horažďovic, která měla přijet o hodinku později. Ale protože jsme přizpůsobiví, nedělalo nám problém zabavit se. Došli jsme si do výborné cukrárny, která zalahodila našim bříškům a prozkoumali dětské hřiště, které nás všechny nadchlo. Pak nastal čas pokračovat v cestě. Když jsme konečně vystoupili v Horažďovicích, rozpoutali jsme hru se sirkami a zakázanými slovy, která měla velký ohlas. Jelikož kopec Prácheň nás už očekával, nelenili jsme a vyrazili ho pokořit. Po výstupu na vrchol jsme si dali sváču a pokochali se výhledem. Následně jsme nedočkavě vyrazili do bazénu. Všichni jsme vyzkoušeli tobogán a vířivku a ti mladší z nás neodolali ani dětskému brouzdališti. Když jsme se všichni dostatečně vycachtali, čekala nás volba největší Opice výpravy, v níž zcela jednoznačně zvítězila Anetka, která prokázala vynikající plavecké schopnosti. Před námi teď už byla pouze cesta domů. Došli jsme proto na nádraží, z něhož jsme správným vlakem vyrazili zpět do náručí našich maminek.
Klára
33. oddíl ŠípSkautský oddíl z Plzně - Doubravky