V počtu rovném pěti jsme vyrazili na tradiční předtáborové cyklosportování. Letos jsme zvolili novátorskou trasu a díky Soptíkově smyslu pro improvizaci (a navigaci) jsme opravdu zavítali na místa, kam naše oddílové kolo ještě nevjelo. Navštívili jsme takto i golfové hřiště, kde jsme obdivovali nakrátko posečenou trávu (škoda, že s námi nejel Pompo, určitě by si liboval, že není ani trochu slehlá, jako ta na táboře) tak dlouho, než nám přijel cestu (ven) poradit sám Maršál (Malinovskij) v golfovém vozíku. Po jeho drobné dobré radě jsme přes pole, louky a lesy (a kolem houpacího koníka na hnoji) dorazili až k prvnímu přívozu – v Nadrybech. Ten ani letos (překvapivě) nic a nikoho nepřevážel, tak jsme si vyšlápli další kopeček, na jehož vrcholku jsme si dali krátkou obědovou pauzu – zkrátil nám ji totiž déšť, před kterým jsme ujeli do nám neznámé vesnice, kde jsme se schovali v pohostinné telefonní budce. Po dešti ale slunce jasněji vysvitlo a my mohli vyrazit zdolávat další navigátorské hříčky, abychom nakonec dorazili k panu převozníkovi v Darové. Odtud nám zbývalo „už“ jen vyšlápnout pořádně dlouhý kopec, abychom se dostali do Zruče na zaslouženou zmrzku.
Krasty
33. oddíl ŠípSkautský oddíl z Plzně - Doubravky