Výprava do Pístova

Tak jsme po nějakém tom čase (asi po 4 letech) zase vyrazili do Pístova. Pro ty z vás, kdo jste tam nebyli a netušíte, kde to je, malinká vesnička Pístov se nachází asi 5 km od Chodové Plané, která je velmi blízko Mariánským lázním. A ta základna, kde jsme se usídlili, je ještě přes „lejnolouku“ od této vesničky. Hned na začátek by bylo možná záhodno podotknout, že s tím, co jsme na této výpravě nachodili, se tato výprava dá zařadit snad i do kategorie „death“. Už jen cesta od vlaku do Pístova byla celkem náročná – v okolí Mariánských lázní asi neumí značit turistické stezky, takže jsme velmi často nevěděli, jestli vlastně jdeme správně (ale většinou jsme šli). Měli jsme s sebou i takové vybavení jako je GPS, ale neměli jsme v ní nahranou potřebnou mapu, tak jsme zjišťovali jen to, na kterou světovou stranu to vlastně jdeme. V Pístově na nás čekal netrpělivý Medvěd, který nám předal klíče, oznámil nám, že „To je Medvědovo!“, zadal nám práci a odjel. Po obídku a troše sportu na lejnolouce, při kterém někdo (kdo se dosud nepřiznal) vyšlápl jednu část místího příslušenství, po kterém jsme tuto louku nazvali, jsme se vydali na výlet, který se zprvu jevil relativně nenáročně. Vyráželi jsme asi ve čtyři hodiny (pro dokonalou představu o náročnosti tohoto pochodu). V Pístově jsme nakrmili dva milé koně, párkrát přešli potok (ještě uzounký), zkusili jsme dokonce i přírodní lávky v podobě spadlých kmenů. Až do této chvíle šlo vše bez problémů. Ty přišly až když jsme chtěli podle mapy po mostku překročit Kosí (nebo také Kosový – podle místních rybářů) potok. Došli jsme až tam, kam jsme dojít nechtěli a jeden místní pán, který se prohlašoval za velkého znalce okolí, nás někam poslal. Podle jeho popisu to bylo velmi blízko a bez komplikací. Po další půl hodině našeho hledání prošel kolem nás, podivil se, že jsme to ještě nenašli a konečně nám poradil o něco lépe. Na první pokus jsme ale potok nepřešli – intenzivně tam štěkal nějaký pes (nic velkého, ale stejně jsme se neodvážili) a poté i místní paní, která rozhodně nechtěla abychom použili strom spadlý přes onen potok. Tak jsme našli mostek, kterému jsme zprvu moc nevěřili, a za ním potkali tu samou paní, která nám velmi ochotně poradila kudy jít a pochlubila se, že ten mostek vyráběla loni ona. Vyškrabali jsme se na Lazurový vrch, na kterém na nás čekal praotec Čech, který nám sdělil, že krajina, kterou jsme doposud obývali, je již naprosto nehostinná a že nás zde již nic dobrého nečeká a že máme jít po znameních.


Masi