Byl to den jako každý jiný. Jenže pro nás NE!!! Jeli jsme totiž na výpravu do bazénu, a to něco znamená… Onoho rána jsme vyrazili vlakem kolejí nekolejí, až jsme dojeli do Horažďovic. Jenže náš cíl nebyl jen cachtání ve vodě, ale i kopec Prácheň. Teda malý kopec Prácheň i přes to, že všichni asi chtěli nějakou 1000 metrovou horu 🙂 Nu, a tak jsme se poměrně rychle vyškrábali nahoru, kde jsme se pořádně napucli výbornýma svačinama a nacpali se všichni do 2 metrů čtverečních. A pak se z nás stali myšky, dinosauři, kachničky, ryby, medvědi, lišky a kradli jsme si ocásky celou cestu až do bazénu. Někteří měli ocásků pět, někdo ani jeden, ale do vody nás pustili všechny, naštěstí:) Celí vymrzlí a skoro ještě zasněžení jsme se vrhli do vířivek a na tobogán a do sauny a … až bychom tam klidně i usnuli! Ale nemyslete si, že jsme lenoši, to zas ne… Ono 20x za sebou vyběhnout po schodech k tobogánu a 20x vylézt přes okraj z bazénu, ona to zas taková legrace není. No a, jak klesala naše energie, blížila se i hodina odchodu. Ve 3 už jsme všichni poslušně stáli před bazénem a dojídali poslední kousky baget, sušenek, rohlíků a vypochodovali k vlaku. Jenže cestu nám zase zkřížilo to zatracený dětský hřiště, kde zkončila naše opravdu poslední energie. Uťapkaní z Práchně, vykoupaní z vody a vyhoupaní z hřiště jsme se doplahočili na nádraží, kde jsme si počkali na lokálku. Ta nás nakonec odvezla dál a dál a dál s malým přestupem až do Plzně.
Bára
33. oddíl ŠípSkautský oddíl z Plzně - Doubravky