Soos

Byl krásný dubnový den, který si svým počasím téměř nezavdal s dnem červencovým, a my jsme se vydali hledat krásu. Někdo by mohl namítnout, že krásu hledáme celý život, a tak jsme se pro ten den zaměřili pouze na krásu okřídlenou. A jestli to byla krása skutečně disponující oněmi nástroji k letu, nebo byla ta krása taková, že její věhlas doletěl až k našemu sluchu, to už nám bylo celkem jedno. Tak jsme tedy příjemně naladěni brzkým sobotním vstáváním usedli do rychlíku, který nám skýtal útočiště po – především pro Jáju desetiletí, či snad i staletí, trvající – dvě hodiny. Čas nám zkrátilo několik důmyslných a originálních her, které pro nás připravila Bára. Těsně před výstupem jsme z oken našeho dopravního prostředku obdivovali místní aquapark a na několik vteřin jsme snad v hloubi srdce zapochybovali o cíli naší cesty. Zvídavý duch v nás však po právu zvítězil, a tak jsme pod vedením domorodé průvodkyně Radky vyrazili obdivovat nádherně zbarvený poletující i pečlivě přišpendlený hmyz na motýlí farmu. Po dlouhých minutách úžasu a ještě delších minutách přesvědčování některých výletníků nezvyklých pohybu jsme pokračovali vstříc bublajícímu a syčícímu bahnu přírodní rezervace SOOS, která své jméno má samozřejmě po proslulé Skautské Ochranné Službě, kde má i náš oddíl svou (vel)vyslankyni. Po prohlídce nás Bára všechny vyfotila, aby udělala radost všem kronikářům a dokumentaristům a po pečlivém a nezanedbaném vydrancování místního stánku s nanuky jsme se pomalu rozloučili s přírodními krásami a vydali se k vlaku a tam mnozí i do říše snů…


Krasty