Akce pro nás začala tím, že jsem se přidružili k nápadně velkému hloučku skautů na hlavním nádraží. Přestože jsem se přihlašovali prostřednictvím mě a Delíka, tak byla naše jména opravdu uvedena na seznamu účastníků a mohli jsme vyrazit. Musel na nás být opravdu zvláštní pohled – blížila se jedenáctá hodina večerní a my seděli ve vlaku se skleněnými půllitry na stolečku (jeden jsme rozbili už ve vlaku, druhý až později), krémem na obličeji a spoustou oblečení. Když jsme vystoupili na nádraží v Blížejově a nechali ujet cisternový vlak ve směru na Plzeň, nebylo pro nás už cesty zpět. Po rozdělení do skupinek jsme vyrazili na pochod smrti noční krajinou, kdy jsme hovořili o konverzačních tématech a potili jsme hluboké i méně hluboké myšlenky. Počasí nám přálo (= déšť se střídal s nárazovým větrem) a tak jsme asi po hodině a půl dorazili do školy, kde jsme měli možná také někdy spát. Nejdřív jsme ale vyrazili na hru do centra Horšovského Týna – naše skupiny, klany, mezi sebou bojovali o ulice tím, že plnily různé úkoly a zapichovali barevné špendlíky do herního plánu. Vůdcové, respektive vůdkyně dvou vítězných klanů se poté utkaly o místo v městské radě. Volby proběhly v místním kostele, na kterém byly vidět pozůstatky druhé poloviny minulého století, poté, co se obě kandidátky utkaly v řečnickém, silovém a logickém souboji. Zvolená členka rady, Riky, nás dovedla do školy, kde jsme si užili svých 5 hodinek spánku. „Následující den“ jsme se vydali k poutnímu klášteru Svaté Anny, kde jsme na tajné místo ukryli poklad. Zahráli jsme si trojnožku (naučili jsme ostatní naší „brutálnější“ verzi) a také jsme málem vyburcovali „vloupání“ do kláštera. Na zpáteční cestě jsme oplývali dobrou náladou a předvedli jsme náš typický styl humoru (obávám se že někteří příliš důvěřiví roveři či rangers s námi již nikdy nepromluví). Po prohlídce sbírky elektrických kytar jsme se vrátili na vynikající gulášek a pak jsme vyrazili na koncert skupiny s krycím názvem „čím víc, tím líp“, ze kterého se nakonec vyklubalo „no exit“. O přestávce proběhla soutěž kdo dřív vypije půl litru limonády, která zejména Delíkovi neudělala příliš dobře. Po úklidu a odvozu aparatury jsme se vrátili do školy věnovat se zpěvu a tělocvičně (fotbálek v půl třetí ráno apod.) Ráno (= po dalších šesti hodinách) jsme sbalili, uklidili po sobě učebnu biologie a vyrazili na zpáteční cestu. Musím říct, že jsem sice měl VELKÉ problémy se vstáváním do školy na ruštinu, ale myslím, že tahle skvělá akce stála.
Krasty