Cesta do Zábělé a sběr šišek

Začalo to jedním dosti komplikovaným způsobem. Řeknu-li to upřímně, u nás se každý řídí heslem „legrace musí bejt“ a taky, že jo. Ale tentokrát se legrace dělala ze mě. Tak nějak jsem si na to už uvykla, ale tentokrát to bylo mým dosti přičiněným DD. Kdy, kde, jak, v kolik, proč, co s sebou a hlavně kdo tam všechno bude. Tato akce měla být celostřediskovou akcí, a tak se počítalo s tím, že se u kluboven sejde co největší počet lidí a vyrazí se přímou cestou do CHKO Zábělá. Ale jak se tak stává, v osm hodin ráno se u klubovny objevilo jen pár duchapřítomných jedinců a navíc podotýkám, že jen z našeho oddílu. (!!!) Pětatřicítka byla na výpravě stejně jako další dva oddíly a zbytek se prostě nedostavil… Uznávám, že sběr borových šišek není to pravý ořechový na sobotní ráno, ale pokud se jedná o plnění skautských povinností, tak se nedá nic dělat. Vyrazili jsme tedy Danovým autem, do kterého jsme se s klidným svědomím poskládali, k hájovně. Tam jsme vyfasovali obrovitánský pytel na šišky a několik igelitových tašek. Místo našeho sběru bylo U Tří kanálů, kde se před nedávnem tahaly stromy, a tak tam bylo dost větví šiškami. Jen je najít. Asi po tříhodinovém sběru jsme vyhlásili konec. S taškami narvanými až po uši jsme se vydali zpět k panu hajnému. Bylo to zase jedno příjemné a pracovně naladěné dopoledne.


Helča