Je zvláštní, jak rychle dokážeme zapomenout na svět venku. Stačí pár dní v lese a vše se zpomalí. Ráno otevřeš oči a místo stropu nad hlavou vidíš plachtu teepee, slyšíš trubku budíčku a víš, že jsi přesně tam, kde máš být.
Letos jsme se opět setkali v Přebudově – děti, vedoucí, nováčci i ti, jejichž příběhy už jsou zapsané v naší kronice. Dny tu ubíhaly ve znamení her, písniček, společných chvil i tichého odpočinku. Star Wars bylo naším tématem, ale tím nejdůležitějším příběhem jsme vždy byli my sami – to, co mezi námi vznikalo každý den.
Každé ráno jsme stáli v krojích na nástupu, poslouchali hlášení a vítali nový den. Byly to chvíle, kdy člověk cítil, že někam patří. Že i kdyby měl před sebou těžký den, nikdy nebude úplně sám. Stačilo stát vedle sebe a vědět, že jsme v tom společně.
Během tábora jsme sledovali, jak rostou ti, kdo ještě nedávno byli dětmi. Na závěrečném ohni družina Sov vstoupila do řad vedoucích a stala se nedílnou součástí našeho týmu. Ten okamžik nám připomněl, jak čas plyne, ale smysl zůstává stejný. To, co jedni předávají druhým, drží náš oddíl pohromadě a dává mu sílu.
Když jsme na konci tábora rozebírali teepee, zavládlo mezi námi ticho. Ne proto, že by nebylo co říct, ale protože jsme cítili vděčnost – za všechno, co jsme tu mohli prožít, za lidi, kteří to tvoří, a za to, že máme místo, kam patříme.
Odjížděli jsme domů s pocitem, že ať se svět venku točí jakkoliv rychle, tady v Přebudově na nás vždy čeká pevné místo. Místo, kde se člověk nadechne, rozhlédne a znovu si připomene, kým opravdu je.