Byla to výprava plná očekávání… Bude dost sněhu? Nebude? Že má být hezky jsme věděli i od rodičů, ale ten sníh byla záhada… Máme si vzít boby a pekáče, nebo to bude zbytečná zátěž… Nakonec většina z nás boby měla… Z vlaku jsme vystoupili v Točníku, malé vesničce kousek od Klatov, a vydali se na putování do centra Klatov, do cukrárny… Hned ze začátku jsme hodně relaxovali a hráli si, třeba jsme lezli na pařez nebo hráli eskymáckou honičku (sníh tam nakonec fakt byl), a tak nám potom nezbývalo nic jiného, než se vydat na osmikilometrovou pouť zasněženou slunečnou krajinou po turistických stezkách, které na mapě tvořily takový oblouk směrem ke Klatovům. Nevím, jak jsme to dokázali, ale nakonec jsme tento podle mapy na osm kilometrů spočítaný kousek 4 hodiny. Stále to nemůžu pochopit. 🙂 Kopečky jsme sjížděli na našich vozidlech, postavili malého sněhuláka, obdarovali zvířátka v lese a pak jsme se dlooooouho putovali průmyslovou zón Klatov a nemohli se dočkat, až konečně dojdeme do centra. Na náměstí jsme chvíli pěkně otravovali už předem otrávenou paní prodavačku a pak se vydali zase zpět, na dlouhou cestu k nádraží. Tam jsme zbodli krabici zákusků, kterou jsme zakoupili v cukrárně, a jeli vlakem domů. O tom, jak se na mě celý oddíl ve vlaku vrhl a snažil se mi nasadit nosátko na nos se radši zmiňovat nebudu… Ale bylo to fajn, ne?
Masi
33. oddíl ŠípSkautský oddíl z Plzně - Doubravky