Za Vydřiduchem

Bylo 11 nás. V Holoubkově jest uráčilo nám se vystoupit. A co cíl? Vydřiducha najít? Zničit? Kdo je však ten muž? Hned na nádraží Vydřiducha los osudu určil. Král Marek! Byť jeho nadšení velké nebylo, vesta padnout na jeho ramena a on jít. A my poslouchat. Však krev jeho krve - bratr Tomáš - najít kámen lávový. My nést ho celou cestu, až do Plzně donést. Óóó, stateční my jsme! Dál však jdem. Skupiny 2 + král. Tam, kde bota naše dotknout se lesa, malá sváča jest. A tam start toaletové hře: Nes ho, ve své skupině, však dobrý pozor dej, ať moc dílů neuděláš z něj. Tak jsme šli. Toaletní papír nesli. Občas přetrhli, však snažili se. Na hoře "Start" řekl déšť. My vzít pláštěnky a jít dál. Libé tóniny se cestou draly z našich úst. Zpěv to byl. ("A my půjdeme pěšky? A nepotkáme ježky.") Tam pak kousek kopec byl. Cíl se nám tam objevil. Batůžky ze zad položit. Pár toaleťáků uklohnit, to náš smysl byl. Hra: kámen, nůžky, papír. Kdo vyhrává, kousek toaleťáku získává. Však král Marek Vydřiduch, jednu výsadu má, když výhru on udělá. Protivník mu 3! toaletáky dá. Ostatní však jen jednu. A tak s ním prohrát jest nikdo nechtěl. Hráli jsme pár chvil. Však souboj náročný to byl. Skupiny, pak sečetli své kousky. Modří vyhráli a tak jsme vybalili housky a pustili se do hostiny. Honza, ze všech nejstarší, zaručeně nejlepší, lahůdku měl. Na foto se podívejte, až za ušima se olízejte. Ale i další ňamky byly super. Však teď další hra. Králi Marku hrozilo nebezpečí. Skupina modrá ho měla chránit. Zaklekli jsme a drželi ho. A najednou to bylo. Skupina druhá přiběhla a měla 2 minuty na to, aby krále zajala. A tak začala mela. Jeden na druhém, třetí na čtvrtém a 2 minuty fuč. Huráááá. Zvládli jsme to. Zachránili jsme Krále Vydřiducha!!! Ale protože to bylo hrozně super, zahráli jsme si ještě jednou. Tentokrát jsme prohodili skupiny i Vydřiducha. Tím byl tentokrát Vašek (jinak nejudatnější nosič našeho kamene). Ale ani tentokrát se nepodařilo Krále ukrást. Však dost hrátek bylo už. Na cestu další vydali jsme se. Z velkého kopce po zadku, přes potok, kolem panů pípačů (ti, co hledají kovové věci pod zemí) až do Svojkovic a pak dál, kolem hřbitova a velkého rybníka. Tam jsme opět svačili, okupovali loď i nakrmili pár labutí a nakonec naházeli asi tunu kamenů do vody. Však čas se nám lepil na paty. A my došli na nádraží jen tak tak. 11 udatných bojovníků s uťapkanýma nohama a 1 kámen. Ale zvládli jsme to. A já můžu za sebe říct, že kdyby měl Král Vydřiduch konkurzní řízení na své věrné

Obrázek fotokronikyObrázek fotokronikyObrázek fotokronikyObrázek fotokronikyObrázek fotokronikyObrázek fotokronikyObrázek fotokronikyObrázek fotokronikyObrázek fotokronikyObrázek fotokronikyObrázek fotokronikyObrázek fotokronikyObrázek fotokroniky

Zapisovatel: Není znám.
Autor článku: Bára
Foto: