Výprava do Chodové Plané

Dvoudenní výprava na tři dny začala v pátek v půl páté na nádraží. Včetně Mecha, Kuby, Delíka a Hurvínka nás tam bylo 15 a tento hlouček se pomalu vydal k vlaku, ve kterém se nám po krátkých manévrech podařilo usadit. Prošli jsme Planou, kde nás radostně zdravil důchodce-cyklista a pak už jsme se škrábali do kopce k letišti. J Tam jsme posvačili, někteří přímo na dráze, pokochali se dalekohledem po okolí, porozprávěli s majitelem letiště a vydali se dál. Cestou jsme procházeli kolem vojenského objektu, řádně označeném výstražnými tabulemi, které k nejen Jájovu velkému rozčarování nešly sundat. Náladu jsme si spravili až na pásce Lesy ČR… Dále jsme pokračovali skrz les dolů k potoku a podél něj „jelení stezkou“, skrz kopřivy a bolševníky, kolem starobylého mlýnu a stáda krav do vesnice Michalovy Hory, kde jsme se osvěžili místní limonádou a kde jsme byli vytrženi z vaření nedůtklivým a unaveným hostinským památnou větou: „Opakuji podruhé – hoši, co to tam děláte?“ Mechova diplomacie však přinesla nečekaný obrat, který vyvrcholil nabídkou propůjčení ávie coby přístřešku na noc. Sbalili jsme a pokračovali nočním lesem, až jsme objevili místo na spaní, narychlo rozbili tábor a uložili se ke spánku. Probudili jsme se do krásného rána a po snídani jsme si to hasili dál (pramen Čiperka opravu není na čištění zubů to nejlepší…) do Pístova, kde nám kostelník poradil, kde najít skautskou základnu. Po včerejších zkušenostech jsme strach z krav neměli a tak jsme prošli pastvou (o ní, o jejím pohnojení a elektrickém ohradníku se dá napsat leccos) až ke srubům. Klíč, který měl být „u levé nohy strážní budky“ jsme hledali u všech sloupků a rohů, ale marně. Odešli jsme tedy s míčem na pastvu a za chvíli se objevil i zbytek výpravy (Křeček, Soptík, Monika, Honza a Milan s Mikešem). Kdosi přivezl klíče, neskládali jsme batohy do srubu a vyrazili jsme na výlet. Ten byl moc pěkný i přes to, že nikdo nevěděl kudy a kam to tu dálku vlastně jdeme a kupředu nás hnala akorát vidina zmrzliny. Zatímco si Mech „vyběhl na kopec“, my ostatní jsme hodovali ve vesnici. Po jeho návratu jsme se pustili dál, kde Jája cestou objevil starý traktor… Když skončil, prošli jsme mezi pastvinami a rozdělili se na (podstatně větší) část, která se vydala rovnou do tábořiště a na zbytek, který šel jinou (podstatně delší, ale zato hezčí) cestou. Večer se většina lidí ustlala ve srubech, zatímco my (blázni?) ostatní jsme se vyspali na pastvě, kde nás ukolébaly padající hvězdy a probudilo ranní sluníč

Obrázek fotokronikyObrázek fotokroniky

Zapisovatel: Není znám.
Autor článku: Kryštof
Foto: